Alpy ve třech

Život mi nadělil několik skvělých přátel. S některými to mám tak, že ačkoli se vidíme jen málo, je to, jako bychom prožívali dlouho mnohem hlubší propojení. Když jsem se před pěti, šesti lety setkal s Davidem a později s Jarem, stali jsme se brzy přáteli. Jako by jakási dávná touha svedla naše kroky dohromady. Stejný Duch v nás rezonoval a dával nám poznat, že On propojuje a překlenuje v nás to, co si sami neumíme dát. Zpočátku jsme spolu prožili jednotlivé dny v rozhovorech, v čase, kdy jsem ještě byl v komunitě v Praze na Novém městě. Dělali jsme spolu evangelizační dny a víkendy. Při jedné takové akci vyslovil Jaro něco jako: Musíme chlapi spolu někam vyrazit do přírody. Vyrazili jsme na Vysočinu a bylo nám v tom moc dobře. Chtěli jsme víc a tak jsme zatoužili po společné dovolené v nějaké krásné krajině. Nejprve jsem si myslel, že to budou Švýcarské Alpy. Záhy se nám ale „jakoby samy od sebe“ otevřely dveře kapucínského kláštera v Merano v Itálii. Prostě fantazie! Stačilo vykouknout z prosklených dveří pokojů pro hosty a nádhera Alp se rýsovala přímo před námi. Pořád jsme tomu nemohli uvěřit, že se to podařilo a že jsme spolu na dovolené! Tyto prožité dny se do mě hluboko vepsaly, takže teď, když píši tyto řádky, jako bych vše znovu prožíval.